OVCA

Ovce, ovečka- po našem, teda po valašsky ovca- sa na školní dvorek dostala jako eště malučké jehňa, dárek ředitela děckám pro radost. Kněžna Dalmácie z plemene Suffolk- krátce a lidštěji- Dalmína, sa vesele pásla, bečala tenkým hláskem- bééé -, vesele vrtěla kraťučkým ocáskem a při tem půšťala bobečky...no, srandy kopec. Vydržala v dobré náladě celý školní rok, porostla a na zasloužené prázdniny si ju vzal ředitel- jináč též šerif, šéf, říďa, anebo taky normálně po starovalašsky Jura- a pustil ju k ostatním svojim ovečkám. No- a tady sa nám to trochu zamotává.Jak byla Dalmína šumná a roztomilá, tak si kupodivu nerozuměla s dalšíma ovcama- možná, že na ňu enom žárlily- a držala sa furt jaksi stranou, no- a u teho už taky zůstalo. Jura si řekl, že jí stejně asi bude lepší mezi děckama a po prázdninách ju zase dovézl.Už to nebylo to jehňa, ale ovena jak sa patří. Už nebečala jemně bééé, nad kerým by šutr zjihnul, ale BÉÉÉ- znělo to výhružně, vrtěla ocáskem, kerý zůstal pořád kraťučký, ale půšťala spíš než bobečky bobky, boby a bobany podle teho, jak jí zrovna šmakovalo a trávilo a to všecko k veliké srandě pro děcka a trochu menší pro ty, co ju opatrovali a museli sa nekdy v tých bobanoch brodit. Našlo by sa aj pár tých, kerým sa to celé jevilo jako přespříliš dobrodružné... Taky sa projevila Dalmínina svojská letora- přes to, že měla docela fajnů bůdu, kde měla podestlané, spávala aj v zimě nejradši venku. Moc sa nebavila ani s baránkem Berym, kerého dostala jako kamaráda po mnoha intervencích rob ze školy, keré co chvílu stály a bečaly u okna: ,Podivajte sa na tu chuderu, jak je tam sama´- no, já osobně o ní tvrdím, že je to introvertní čundračka. Trvala na tem, že sa s Berym bavit nebude a chrápat že bude tak jak sama chce, teda většinou pod širákem, ale o to větší zájem měl Bery o ňu. Nejspíš to bylo tím, že byl o rok mladší, ale neměl moc ujasněné, esli má lézt pod Dalmínu a dožadovat sa mléčka, anebo hupsat po ní, jak sa na baránka sluší a patří- no, zkůšal oboje. Za nejaký čas musel pryč, lebo začal být vzteklý agresíva a do chudery Dalmíny trkal s rozběhem a s vervů- domácí násilí jak vystřižené... Jak sa pozděj ukázalo, musela být s Berym aspoň na chvílu zadobře, no a esli ju to zklamalo a už nechtěla a Bery to nerozdýchal, nebo v tem bylo aj cosi jiného je otázka. Nikdo nic netušil a dalmína sa zakulacovala. Aj já se měl za to, že je to nestříhanou vlnou a lenošivým způsobem života a se školníkem sme začali uvažovat o tem, že by sme tů bůdu přestavěli na uďák... Jak už sem řékl, nikdo nic nečul a v jednu krásnů sobotu sa obahnila malinků ovečků- milunků radost pohledět. Co vám mám povídat- pozdvižení po celé škole a radost nesmírná, baby bečaly pro změnu radosťů a Dalmíně začaly podstrojovat eště víc. ,Ta naša mamina´- učul sem dokoncenekolikrát- a Dalmínu očividně přijaly do partyje. Já sem špekuloval nad tým, že jehněčí je nejlepší na česneku s černým pivem, ale špekuloval sem nahlas a málem dostal od bab po hubě... Uteklo zasej neco vody v Bečvě a mamě s malým neposedným jehňatem sa dostalo novej ohrady- aby sa mohla pást furt na čerstvém.začalo rodeo. Ovci sa cosi nezdálo, nebo prostě dostala po zimě toulavé boty, prostě začala zdrhat. Skákala do plota s rozběhem tak dlouho, až povolil a ona ho podlezla a tu fintu si zapamatovala. Školník přísahal, že viděl, jak poťouchle mrká na malů a ta sa može přerazit snahou vyhovět mamině a s eště větším rozběhem sa asi padesátků vrhá do plota jak malý kamikaze. Nevím už, kolikrát tak zdrhly, ale najisto vím, že školníkovi, kerý ju většinou musel naháňat začala docházet trpělivost. Říkával sem mu bačo, pořiď si na to čokla a fujaru a on mě za to posílal kamsi do temnoty... No sranda... Zhodli sme sa na tem, že je načase lůpat česnek, ale nedávali sme při tem mudrování pozor a dostali od rob málem po hubě oba... Všeho ale do času. Jedné krásné neděle zrovna po dobrém obědě zazvonil ředitelovi Jurovi telefon, ve kterém mu hysterický hlas zděloval, že na kružáku u školy v tulipánech kempuje aj s jehňatem čundračka Dalmína a doprava stojí ve třech směrech, největší kolona prý je směrem na Rožnov p./R.a policajti neví co s něma. Šerif zařval cosi neslušného a protože si dal zasloužené pivko po obědě, šel zburcovat taky souseda, kerý by ho odvezl a jel obhlédnout situaci. Zjistil, že to naštěstí takové neštěstí zasej není- teda škody minimální, žádná větší zácpa, akorát Dalmína je možná bude mít po těch tulipánoch, jenom ti policajti fakt neví kudy kam. Jeden- ten mladý- sa při tem chláme na celé kolo, druhý- ten tlustý obr sa mračí jak bůřkový mrak a na cestě nekolik aut, v kerých sa šoféři- neschopní řídit- kácí smíchy nad ,zásahem´černých šerifů. No Safari jak sviňa. Šerifi odnekad vyštrachali vodítko na psa a další vývoj by chtěl fotku: Jura s jehňatem v náručí tahá na vodítku Dalmínu z tulipánů, dva policajti tlačí co to dá a z Dalmíny, kerá tlačí taky, padají bobky. Z tulipánů sa jí nechce a má navrch. Potem sa situace zklidnila, ovca si nechala řéct a společnýma silama ju dostali k ohradě u školy. Ten větší sa napřímil, nadechl a Juru oblélo horko. Zamračené chlapisko ale proti všem předpokladom ukázalo na jehně a zafunělo:,,Ukažte, já vám pomožu´´ Jura si oddechl- ,,To je dobré, už to zvládnu, díky´´Chlap sa ale nenechal odbýt- ,,Dajte, mi to nevadí´´a Jura zasej s díky odmítnul. Herodes sa zasmušil a přešel rozpačitě do tykání:,,Víš, já sem si ho chtěl aspoň na chvílu pochovat´´. Tož, to nevymyslíš... Celé sem se to dověděl už v nedělu odpoledne- Valmez je v tomto směru odjakživa dědina, zařval sem smíchy a mohl ředitela v pondělí ráno s úculem vítat.,,Dobré ráno, co je pravdy na tem, že Dalmína s jehňatem včera stopovala směrem na Vsetín...? Co mi odpověděl vám říkat nebudu, enom prozradím, že to končilo na ....dele! Ale to už sa smál taky- tož, aspoň sa tu nenudíme...